Jedno z asi nejdiskutovanějších témat. Jedni ho chválí, druzí zatracují. Pojďme se na tuto problematiku podívat blíže. Elektrický obojek pracuje na principu podmíněného reflexu – pes neposlechne = následuje trest. Jak jednoduché, ale je to opravdu tak snadné? Vždy je potřeba brát ohled na každého konkrétního jedince – především stáří psa, daném plemeni, z jakých podmínek pes pochází (jestli ho máte od štěněte a jste znalí jeho socializace, stupni výcviku a jeho charakteru) nebo ho máte z útulku a nevíte o něm prakticky nic. Dále samozřejmě stupni jeho výcviku a vlastním zkušenostem. A stupeň výcviku je asi jedním z nejdůležitějších kritérií. Elektrický obojek nenahrazuje výcvik poslušnosti!! Pakliže si myslíte, že když nemáte naučené přivolání, nasadíte obojek a zvíře bude fungovat, mýlíte se. Nepomůže Vám ani proti strachu, agresi na druhé zvířata, agresi na lidi. V situaci, kdy se pes dostane do rvačky s druhým psem a vy jej budete chtít pomoci impulsu oddělit, naopak celou situaci zhoršíte. Pes si v afektu neuvědomuje, že mu naznačujete, že má přestat, ale bude to brát tak, že tu bolest mu způsobuje soupeř.

Dalším aspektem je, na co chcete obojek využívat. Hodně lidí ho má z důvodu útěku psa za zvěří. To je asi jeden z opravdu mála důvodu proč ano. Jestliže má pes za sebou aspoň základní poslušnost, v jiném případě přivolání zvládá, ale nedokáže ovládnout svůj lovecký pud, je pořád lepší. když ho upozorníme my než aby ho zastřelil myslivec. Bohužel v dnešní době si tím spoustu lidí buď zjednodušuje práci nebo výcvik celkově a nebo ze psů dělají doslova cvičené opice. Jak žalostný je pohled na psíka, který se třepe na každý další povel, aby ho rychle splnil, protože je mu jasné, že jinak následuje trest. A věřte, že první nepřijde nějaké zvukové upozornění, nedej bože vibrace, ale rovnou tvrdá rána. Kam se podělo učení hrou a pozitivní motivace?? Kam se ztratila radost z práce?? Pes to udělá, to je jasné, ale ve strachu a pod stresem. A řada těchto psů ani nejsou psy služebními. Chápu, že pokud se jedná o policejní psy nebo psy v armádě, není prostor na chyby, ale i u těchto pracovních zvířat, by se to mělo používat s citem a rozumem.

Elektrický obojek by měl pracovat jako pomoc – na zprostupnění pomůcek, na upozornění a vždy by měla přijít pozitivní reakce. U řady obojků se dá nastavit zvukové upozornění, vibrace a elektrostatický impuls. Učení by mělo vždy začínat na delším vodítku, dále stopovačce a na prvotním zvukovém upozornění. Pokud se dostanete do situace, že dáte impuls a pes začne kňučet, je to špatně. Je potřeba si uvědomit, že pokud pominu nějakou empatii a cit ke psovi, máte omezenou hranici impulsů a dál už nemáte kam postupovat. Pokud nemáte zkušenosti s tímto produktem, nechejte si poradit a neexperimentujte. Bude to jen na škodu. Nehledě na to, že z veterinárního hlediska Vám žádný veterinář neřekne skutečné zdravotní důsledky. Jedná se sice v uvozovkách o slabé impulsy, ale přece jen je to elektrostatický impuls. A pokud budete mít psa například s vrozenou a neodhalenou srdeční vadou……

Pamatuji si, jak jsme měli ohaře, taťka ho měl do myslivosti. Pes měl splněné zkoušky a nikdy se nic takového nepoužilo. Dříve se skládaly zkoušky poslušnosti, které byly daleko náročnější, než jsou dnes a nikdo neviděl psa s elektrickým obojkem na krku. Neříkám, že psovodi nebyli tvrdí, určitě byli, ale vše to bylo postavené na společné práci se psem. V dnešní době se tak vše ulehčuje, usnadňuje za pomocí techniky a čím dál tvrdších opatření, že za chvíli už nebudeme chodit s těmi psy ani ven, prostě pošleme robota nebo nastavíme trasu na obojek a ten prostě psa povede. Ale ruku v ruce s pokrokem se ztrácí vlastní práce, radost z dosažení nějakého výsledku, empatie a cit pro každé konkrétní zvíře. Ztrácíme schopnost cítit s druhým živým tvorem.

Takže na závěr – elektrický obojek není špatná věc – v rukou toho, kdo s ním umí zacházet. Měl by zvířeti pomáhat a ne škodit.