O výcviku všeobecně 

Každý, kdo má psa a prochází s ním větším či základním výcvikem ví, že to není úplně jednoduchá záležitost. Úplně skvělé je, když procházíte výcvikem s půlročním puberťákem o váze 34 kg, říkáte si, jo už je to lepší a cítíte se super a potom jdete po chodníku, naproti Vám si to šine babička z pekárny a puberťák se rozhodne, že si tu tašku prostě musí očichat. Úplně perfektní je, když máte na druhém vodítka ještě staršího puberťáka, který se zrovna zastaví a má zase neodolatelnou potřebu očichávat kulicha po nějaké kočce. V ten moment starší puberťák stojí jak zabetonovaný a mladší puberťák se řítí k babičce v dobré víře, že něco dostane, když bude u toho dostatečně vrtět ocasem. Babička do teď nemohoucí zahazuje hůl, nohy jí mládnou a utíká křičíc ať si zkrotím ty bestie. Ani mé volání, že je to teprve půlroční mimino nepomáhají. Z oken se vyklání sousedi, aby se podívali, kdo že má ty bestie. Starší puberťák konečně sežral kulicha po kočce a nechápavě hledí kam ta babička utíká. Stoprocentně vím, že zapřemýšlel, že by se proběhl s ní. V takovou chvíli mám sto chutí přidat se k milovníkům čivav a své dva psy narvat do kabelky. Naštěstí sousedi mě znají a ví, že ke svým psům přistupuji zodpovědně po všech stránkách a sežrání od nich nehrozí. A babička, pokud neumřela tak určitě do dnes vykládá šílenou story jak jí honili momentálně už přinejmenším dva vlkodlaci. Už jsem jí u našeho nepotkala.  

Tak a teď vážně. Když jsem se věnovala tréninku koní, vždy jsem se řídila pravidlem vychovaný kůň = šťastný kůň. U psa to platí dvojnásob. Zde Vám nastíním pár postřehu z výcviku: 

1. Vychovaný pes = šťastný pes. V momentě, kdy Váš pes nebude znát základní povely a nebude se jimi řídit, nebude mít ve Vás oporu. Postavíte jej do pozice, kdy bude muset neustále rozhodovat a řešit přicházející situace, protože nikdo mu neřekne, co má udělat. Je to stejné jako když vy přijdete do nové práce, ale nikdo se vám nebude věnovat ani vám neřekne, co máte dělat a vy stejně budete muset reagovat na chod firmy. Budete si připadat ztracení a psychicky vyčerpaní. Proto je důležité nastavit pevné mantinely. Psa tím osvobodíte, jelikož bude přesně vědět jak se v které situaci zachovat, nebude muset nad tím přemýšlet a vás bude brát jako alfu smečky a bude vás následovat. Ruku na srdce, následovali byste někoho, kdo se neumí ani pořádně vyjádřit?  

2. Vždy dávejte možnost volby. V praxi to znamená, že dáte povel, sekundu počkáte na reakci a následně psa případně opravíte. Ale ta možnost volby je velmi důležitá, aby nedocházelo k tomu, že dáte například povel k noze a už zároveň s tím povelem škubete za vodítko. Opět vám dám příklad z práce-šéf vám dá několik úkolů, ještě je ani nedořekne, ale už vám bude nadávat, že je plníte špatně. To samé platí u psa, když mu budete dávat povely a s nimi stejně přijde trest, pes se buď časem vykašle na slovní povel, počká až si zaškubete a časem stejně otupí a nebo to bude dělat na vodítku, ale jakmile bude mít volnost tak se na vás vykašle protože tam za něj škubat nemůžete. Mějte na paměti, že každý tlak vyvolává protitlak a když budete už od začátku chyby psa korigovat jen stále tvrdšími pomůckami, za chvíli se dostanete do bodu, kdy se už nebudete mít kam posunout. 

3. Opravujte – to navazuje na bod č. 2. Dejte možnost volby a v případě, že pes zareaguje špatně opravte ho. Každá nežádoucí akce psa musí vyvolat vaší reakci. Tohle platí hlavně u mladých psů. Pakliže tomu tak není a vy tu chybu přejdete jednou, podruhé, potřetí, pes to vycítí a okamžitě toho začne využívat. 

4. Každý cvik musí být provedený přesně. Jakýkoli povel dáváme vždy důrazným hlasem, pokud něco zahuhňáte tak přesto, že pes má několikanásobně vyvinutější sluch než člověk, bude se koukat do blba kde co letí. Takže si promyslím co chci, důrazně dám povel a hlavně u mladých psů jim pomůžu rukou (například při povelu sedni). Každý výcvikový úsek končíme správně provedeným cvikem, nikdy ne tím, že pes neudělá, co po něm chceme a mi nad tím mávneme rukou, že už na to nemáme nervy. Pes si rychle dá dvě a dvě dohromady a využije toho. 

5. Nekřičte-ten pes vás slyší, však má taky mnohonásobně vyvinutější sluch jak člověk. Tak jak není cesta huhňání tak není cesta křičení. Kolikrát mám taky neskutečnou chuť řvát, ale raději jdu obejmout nejbližší strom. Věřte, že na autoritě Vám to nepřidá. Opět příklad v práci - šéf Vám dá úkol, který vám pořádně nevysvětlí, ale chce ho a hned a vy jste tam ještě noví . A potom na vás řve a prská. Taky si tak akorát pomyslíte-debil jeden. A určitě byste více ocenili, kdyby přišel a s klidem leč autoritou řekl bude to tak a tak. A tak se asi bude cítit ten pes. 

6. Motivujte. Když dostaneme v práci finanční odměnu za dobře odvedenou práci taky nás to nakopne k dalším výsledkům. Psům naštěstí stačí piškot nebo v lepším případě točeňák ????. Změna pamlsků či správné odměňování dělá zázraky. 

7. Délku a náročnost tréninku vždy přizpůsobte věku a stupni výcviku daného psa. U štěňátek a mladých psů postačí deset –15 minut. Je to pro ně hlavně psychicky náročné. Nehledě na to, že málokteré plemeno snese dril. Takže pokud chcete vést výcvik stylem opakování stále dokola a i v noci se vzbudíte a psovi pouštíte video z tréninku pak si zvolte německého ovčáka nebo belgičáka. Ti to snesou. Amstaf se otočí na druhou stranu a znechuceně si bude přát, aby se v druhém životě narodil jako komár a mohl vám pořádně znepříjemnit život. 

Tohle je takové všeobecné shrnutí, jednotlivé cviky budeme detailněji rozebírat v blogu o výcviku. Každopádně budeme rádi za vaše poznatky a poznámky.